Původní opevněné sídlo z konce 13. století bylo přestavěno v centrální královskou mincovnu králem Václavem II. v roce 1300. Součástí mincovní reformy bylo uzavření malých mincoven roztroušených po celém Českém království a zavedení nové mince, tzv. pražského groše. Výroba této měny byla soustředěna do blízkosti nejbohatšího zdroje stříbra v zemi – do nově zřízené mincovny ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře, která tak získala výsadní postavení v celém království. Král Václav IV., který si Kutnou Horu oblíbil a často zde pobýval, si Vlašský dvůr přizpůsobil potřebám panovnického sídla – nechal přistavět královský palác, jehož součástí byly jeho soukromé i reprezentativní prostory, a kapli sv. Václava. Nová královská rezidence se stala místem konání důležitých dějinných událostí: v roce 1409 zde byl podepsán Dekret kutnohorský, v r. 1444 zde byl budoucí český král Jiří z Poděbrad zvolen nejvyšším hejtmanem východočeských landfrýdů a v r. 1448 zemským správcem, v roce 1471 zde byl mladičký polský princ Vladislav Jagellonský zvolen za českého krále. Později Vlašský dvůr postupně začal ztrácet na významu a další rozsáhlé a nákladné přestavby se dočkal až na konci 19. století pod vedením architekta Ludvíka Láblera. Novogotická rekonstrukce dala Vlašskému dvoru dnešní podobu a obnovila původní vznešenost, lesk a noblesu královského sídla.