Mezinárodní hudební festival Kutná Hora je festivalem klasické komorní hudby, který probíhá první týden v červnu. Festival je atraktivní jak pro poučené publikum, tak i lokální posluchače, místní nadšence, podporovatele, kteří berou festival za svůj.

Vedle nadšení hudebníků a unikátní atmosféry koncertů je předností festivalu jeho citlivě propracovaná dramaturgie. Program je založený na dramaturgických kontrastech. Jiřímu Bártovi se daří vytvářet vyváženou kombinaci náročnosti a posluchačské atraktivnosti.

Forma tvůrčí dílny, ve které je festivalový program realizován, vyžaduje ze strany hudebníků vysoké interpretační dovednosti, umění komorní souhry a schopnost práce pod tlakem. Zkoušky uváděných děl probíhají během festivalového týdne, ve kterém umělci denně studují skladby a uvádějí rozmanitý koncertní program.

Tématem tohoto ročníku je 120 let od narození Dmitrije Šostakoviče.

(Ne)jen Dmitrij Šostakovič
(1906 – 1975)
Ticho, které mluví – Šostakovič dnes

Repertoár letošního ročníku jsme sestavili na počest stodvacátého výročí narození skladatele, jehož jméno se zásadním způsobem zapsalo do kulturních i politických dějin dvacátého století. Dílo Dmitrije Šostakoviče fascinuje svou uměleckou intenzitou stejně tak jako fascinuje jeho příběh skladatele ve stalinistickém Sovětském svazu. Jeho boj o uměleckou svobodu, vnitřní konflikt i úzkost člověka, jehož každý umělecký čin či osobní projev je hodnocen aparátem komunistické ideologie stejně tak jako veřejností i uměleckými (ne)přáteli. Příběh nadčasový a nesmrtelný.

Výběr Šostakovičových děl z komorní oblasti stavíme do protikladu s díly světové literatury. Příkladem je večer Šostakovičových preludií s preludii Chopinovými, Šostakovičovy písně proti písním Mahlerovým, Mozartův klarinetový kvintet proti klavírnímu kvintetu Šostakoviče. Odlehčením jsou jazzové suity Bollinga a Šostakoviče nebo populárně laděný večer Epoque kvartetu v kontrastu s Šostakovičovým klavírním koncertem. Pokusem o usmíření dvou národů ať je zařazení houslové sonáty ukrajinského skladatele Valentina Bibika vedle houslové sonáty Dmitrije Šostakoviče.

V souvislostí s ruskou agresí proti Ukrajině si dovolím malé zamyšlení. Právě jsem se vrátil z delšího turné s Národní filharmonií Lvov ve Velké Británii, ve Lvově jsem i předtím dvakrát hostoval již v době válečného konfliktu. Z nesčetných konverzací s mými novými přáteli z orchestru byl jasný jednoznačný odpor proti všemu ruskému, ruskému jazyku, ruské kultuře, Šostakoviče nevyjímaje. Najít jeho jméno na programech ukrajinských orchestrů je v současné době nemyslitelné. Stojím za ukrajinským národem, ale zároveň se domnívám, že hudba skladatele, který útiskem diktátorského režimu trpěl, nenese zodpovědnost za činy současného ruského režimu a naopak její významné připomenutí může pomoci vyrovnání se s historií i současností. Taková je moje touha, takový je smysl letošního ročníku Mezinárodního festivalu komorní hudby v Kutné Hoře a já doufám, že ho tak i posluchači přijmou.

Závěrem připomínám, že celý ročník festivalu je zkoušen na místě, jednotlivé programy jsou unikátní pro festival. Pozvání přijali osobnosti jako jsou m.j. v Kijevě narozený Konstantin Lifschitz, anglická houslistka Chloé Hanslip, slovenský houslista Milan Pala, violista Vladimír Bukač, klavíristka Terezie Fialová, klarinetista Irvin Venyš nebo již zmíněný Epoque kvartet.

Jiří Bárta