Od poloviny 19. století usilovali Gruntečtí o založení nového kostela a o obnovení samostatné farnosti. K tomu došlo 1. srpna 1900, se stavbou kostela začali v roce 1905 na místě, kde stál jeho předchůdce. Důležitým iniciátorem stavby byl královéhradecký biskup Josef Doubrava, který ovlivnil zejména podobu vnitřní výzdoby. Návrh stavby pseudorománské baziliky je z pera Rudolfa a Jaroslava Vomáčkových z Prahy, na stavbě se podíleli řemeslníci z blízkého okolí. Bazilika byla dostavěna v roce 1908 a k bohoslužebnému provozu byla předána v roce 1914.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Gruntě je významnou neorománsko-secesní kulturní památkou a je jednou z našich největších a nejhodnotnější venkovských staveb tohoto typu. Kromě výzdoby a vitrážových oken je další zajímavostí hřbitovní zeď s neogotickým cimbuřím a neorománskou márnicí v jeho jižní části.

Umělecky nejcennější z celého kostela je jeho vnitřní výzdoba, která nemá na českém venkově obdoby. Jedná se o secesní celoplošné fresky, jejichž autory jsou světové známí manželé Marie a František Urbanovi. Interiér vymalovali za neuvěřitelné čtyři měsíce a mistrovsky ztvárnili život Panny Marie. V bohatě zdobeném interiéru ji zobrazili jako holčičku, jak ji učila její matka, nechybí ani její korunovace nebo narození Ježíše v Betlémě.

Na fresce s námětem klanění tří králů narozenému Ježíši, v presbytáři neboli chóru, může pozorný návštěvník nalézt kryptogram – úryvek z Bible, z Matoušova evangelia. Začíná písmenem „A“. Víc neprozradíme. Záměrem autorů kryptogramu bylo, aby ho každý návštěvník baziliky rozluštil sám.