Dům čp. 126 v minulosti náležel k nejvýznamnějším budovám kolínského ghetta, neboť od roku 1654 sloužil jako židovská škola. Jeho původní středověké jádro tvoří vzhledově odlišná levá část, kterou zdobí pozdně barokní fasáda z druhé poloviny 18. století. Po roce 1782 začala být původní školní budova využívána jako obydlí rabína. V letech 1844–1846 byla k tomuto domu na místě uličky vedoucí k synagoze přistavěna nová klasicistní školní budova, která tvoří pravou část objektu. Na průčelí se dnes nachází pamětní deska věnovaná více než 2 200 příslušníků židovské komunity deportovaným v době druhé světové války z území tehdejšího kolínského oberlandrátu. Konce války se dožilo jen 135 z nich.

Průjezdem v přízemí této budovy je přístupná synagoga, která je jednou z nejstarších a nejcennějších památek svého druhu v Čechách. Její existence je doložena již před rokem 1422, dnešní raně barokní podobu určila přestavba dokončená v roce 1696. V letech 1721 a 1815 byla synagoga významně rozšířena přístavbami bočních prostor. Svému původnímu účelu sloužila až do faktického zániku kolínské židovské obce v roce 1953. V interiéru se zachovala raně barokní štuková výzdoba a svatostánek (aron ha-kodeš) z konce 17. století.