V současné době muzeum představuje čtrnáct větších památek lidové architektury z oblasti středních, východních a severních Čech. Středočeský region je zastoupen stavbami ze širší oblasti Posázaví, Benešovska, Polabí, Podbrdska a povodí Berounky. Unikátem je především desetiboká roubená stodola z Durdic u Votic, postavená v roce 1648, která je nejstarší zachovalou památkou tohoto typu na území Čech. Z Posázaví pochází poloroubená chalupa a špýchar z Budče a malý roubený špýchar z Hrádku, které byly do muzea přeneseny ze zátopové oblasti přehrady Želivka.

Všechny tyto objekty vznikly na konci 18. století. Lidovou architekturu Podbrdska reprezentuje rozlehlý obytný dům usedlosti „Šperkovna“ ze Strašic, který doplňuje architektonicky pozoruhodný špýchar z Kornatic na Rokycansku, opatřený tak zvanou roubenou klenbou. Tyto stavby pocházejí z konce 18. a první poloviny 19. století. Oblast povodí Berounky je zastoupena roubeným obytným domem statku z Týřovic u Rakovníka, založeným již v 17. století, který byl do své současné podoby upravován po roce 1800. Ukázkou středočeské polabské architektury z 19. století je usedlost z oblasti Českobrodska a Nymburska, která se skládá z výstavné chalupy z Masojed, domku z Krchleb a zděné stodoly. Z oblasti středního Polabí na pomezí středních a východních Čech pochází také pozoruhodná celoroubená kovárna ze Starého Bydžova, postavená roku 1774. Východočeský region v současnosti zastupují dvě památky z Podkrkonoší. Jedná se o roubenou rychtu z Bradlecké Lhoty na Semilsku a mimořádně cennou dvanáctibokou stodolu ze Želejova u Hořic. Rychta z Bradlecké Lhoty s bohatě členěnou lomenicí novopackého typu pochází z konce 17. století, želejovská stodola vznikla v roce 1690, a společně se stodolou z Durdic náleží k našim nejcennějším památkám lidové architektury. Z oblasti severních Čech se v muzeu zatím nachází pouze patrový polohrázděný dům z Jílového – Kamenné u Děčína, postavený na počátku 19. století.